Tweet premiéra Babiše: "A jedeme dál. Teď už téma sucho. Boj proti němu je velká priorita naší vlády. V Přísnoticích na jižní Moravě jsem viděl jeden z pilotních projektů velké Dešťovky, to je program ministra @RibraRichard." (Rozuměj ministra životního prostředí Richarda Brabce, který už není místopředsedou vlády, "ekologa" vystřídala ministryně financí Alena Schillerová.) Takže vláda "jede" na sucho. Hurá, tak to zřejmě tak za týden vyřeší a "pojedou" na něco jiného. Jenže nevyřeší.

Malá, typická ukázka Babišova vnímání "přírody", jež jízdě proti suchu předcházela: opět tweet (jak jinak, marketing především, škoda, že voda neumí tweetovat, to by se snad věci hnuly): "Našel jsem konečně motýla, babočku bodlákovou, Pastvisko u Lednice." (Samo sebou v tweetu emotikony, očička se srdíčky a palec nahoru, zřejmě pro babočku.) Ta fotka je absurdní, Babiš ukazuje na motýla a je u toho bouřlivě focen. Premiér objevil babočku, přírodu, svět, je z toho twitterová, vládní událost. Směšné. (Nedávno zas s ministryní Schillerovou s údivem objevili kůrovce.)

Zpět k suchu. Babiš tweetoval, že v Přísnoticích zachytávají dešťovou vodu do podzemní nádrže a z ní pak budou zavlažovat park. Když se nádrž naplní, část vody odvedou do rybníka, do krajiny.

O. K., to je samozřejmě v pořádku. Stojí za to si ale přečíst komentáře k jeho tweetování, jež jsou mimořádně trefné. Ve skutečnosti je totiž tenhle výlet, "jedu" na jižní Moravu, klasická šaškárna. Realita vypadá, bohužel, k naší velké škodě, úplně jinak. Pro vodu v krajině podstatně, zásadně hůř.

Ve vládě čerstvě sedí ministr dopravy Vladimír Kremlík (za ANO), zastánce šíleného, doslova anti-ekologického a sucho podporujícího kanálu Dunaj-Odra-Labe, o kterém sní a který vší mocí tlačí prezident Miloš Zeman. Vláda se tedy (Kremlík minulý týden doprovázel Zemana ve Slovinsku, kde za kanál lobboval) hlásí k této vodní "čtyřproudé" betonové dálnici, jež je pravým opakem toho, co vědci a ochránci tuzemské krajiny doporučují jako nezbytné kroky bránící suchu.

Související

Babiš je "blýskáček řepkový". Jeho zájmy jsou jiné než zájmy včel a české krajiny

Velmi jednoduše řečeno, malérem jsou "napřímené" řeky, změna jejich přirozených, meandrujících koryt, malérem jsou meliorace, tedy odvádění vody z polí, malérem jsou obří pole, na kterých pracuje obří technika. Jen několik málo procent polí zatím bylo de-meliorizováno, zdrcující většina dál vodu nezachytává. Malérem je pěstování jednodruhových plodin (řepka na 16 procentech půdy), malérem je umělé hnojení, malérem jsou, bohužel, mnohdy i dotace obřím agropodnikům místo drobným zemědělcům.

Od betonu k mokřadům

Najednou to divadlo v Přísnoticích vypadá jako Babišova verze Potěmkinovy vesnice. Jistě, chytat dešťovou vodu, nenechat ji odtékat pryč, je dobré, ale zároveň je to naprosté nic proti betonování krajiny, nic proti megazemědělství, nic proti novým, umělým kanálům. Další, co vláda navrhuje: nové přehrady, zase průmyslová veledíla, jež sice něco řeší, vodu zachytávají, ale zároveň vždycky krajinu taky ničí a nabourávají ekosystémy.

Kdy Babišova vláda pochopí, že proti suchu se nedá "jet", zasáhnout rychle? Zavinil ho nikoli dnešní premiér či jeho ANO, nýbrž mnoho let devastace české krajiny. Každý vlastenec, milovník České republiky, jejích krás, by měl vědět, že oprava toho průšvihu bude trvat desítky let a je to něco, co bychom mohli nazvat moderním couváním, návratem k přírodě, nasloucháním přírodě. Ta fotka, kde Babiš natahuje ruku k babočce a kolem cvakají fotoaparáty, ukazuje, jak je jinde, jak i toho ubohého motýla vnímá jen a jen jako nástroj propagandy.

Související

Třicet, padesát miliard na boj se suchem. Proč ne rovnou sto, pět set, nekonečno?

Stejné je to s kanálem Dunaj-Odra-Labe: megalomanský projekt, něco, co "po nás zůstane", jenže my dnes potřebujeme pravý opak, ať po nás v tomto smyslu raději nic nezůstane, tedy odvrácení se od "vodních děl", návrat k potůčkům, mezím mezi malými poli, chytré výsadbě stromů atd. Od betonu k mokřadům, mohlo by se to zkrátit. Nemá smysl narvat miliardy do veleprojektů, smysl má přesvědčit zemědělce, že se mají s vládou pokusit krajinu zachránit, ne ji jen dojit a dojit a dojit.

Jenomže to pak nebude "jedeme na sucho" a cvakáme se u toho, ale omezujeme se, měníme pohled na zemědělství (rozuměj, mimo další podniky taky Agrofert v Babišově svěřenském fondu změní pohled na pěstování, odstoupí od vydírání, exploatace půdy a krajiny), přiznáváme, že jsme to dělali blbě. Vlastně nejde o "boj proti suchu" (boj, tak strašně oblíbené slovo politiků a aktivistů), ale o ne-bojování s přírodou, o to, že jí i tato agrofertní, firemní, babišovská vláda poskytne místo.

(Prognóza: to se nestane, nemají to v genech. Neslyší dokonce ani protesty dětí, které chtějí zastavit klimatické změny.) Vzkaz premiérovi: tweetováním, čtyřproudovou dálnicí pro vodu a betonováním sucho nezastavíte.